TAJNÉ DENÍKY POSTAV Z PÁNA PRSTENŮ

no, co k tomu dodat....

ARAGORN

Den první: Počet zabitých Prstenových přízraků: 4. Velmi dobře. Setkal jsem se s hobity, ušel 40 mílí, stáhl z kůže veverku, snědl ji. Pořád nejsem král.

Den čtvrtý: Zůstal jsem s hobity trčet v horách. Boromir je vážně otravnej. Pořád nejsem král.

Den šestý: Počet zabitých skřetů: 0. Velké zklamání. Aktuality v oblasti mého vzhledu: Vypadám drsně, zanedbaně a mužně. Jóó! Mám chuť nakopnout Gimliho, ale ovládám se. Pořád nejsem král.

Den desátý: Nic zajímavého se zatím neděje. V Morii je velká tma. Obrovský Balrog. Ani dneska nejsem král.

Den jedenáctý: Počet zabitých skřetů: 7. Velmi dobře. Aktuality v oblasti mého vzhledu: Legolas je asi přitažlivější než já. Zajímalo by mě, jestli by mě chtěl, kdybych byl král.

Den dvacátý osmý: Frodo mě začíná silně přitahovat. Mám pocit, že kdybych se o něco pokusil, Sam mě zabije. Chlupatý nohy mě rajcujou. Pořád nejsem král.

Den třicátý: V Lothlorienu. Galadriel mě sváděla. Přisprostlá děvka. Dobře jsme pokecali s Boromirem. Není zase tak špatnej. Osprchoval jsem se. JO! Ale pořád nejsem král.

Den třicátý druhý: Počet zabitých skřetů: 0  Aktuality v oblasti mého vzhledu: Mírně zarostlý. Legolas mi řekl, že mu v mysli roste stín a hrozba. Mám takový dojem, že Legolas je trochu buznička. Ne, nejsem král.

Den třicátý třetí: Počet zabitých skřetů: nespočet. Velmi dobře! Boromir zabit skřety. Taková smůla! I když zemřel statečně v mém náručí, teď jsem si stoprocentně jist, že byl homosexuál. Mám taky své pochybnosti o Gimlim. Odpočívej v pokoji Boromire. Pořád nejsem král, ale aspoň Boromir si myslel, že jsem. Nicméně to mohlo být tím, že ztratil hodně krve.

Den třicátý čtvrtý: Frodo šel do Mordoru. Řekl, že jde sám, ale přitom vzal s sebou Sama. Proč? Můj Bože, copak je každý v tomhle filmu homosexuál kromě mě? Ani sám sebou už si nejsem jistý. Sakra, pořád nejsem král

SAM

Den první: Frodo zasažen morgulskou čepelí. Ach ne! Pipin na nejvyšší míru rozrušen. Řekl jsem mu, že vše bude v pořádku, protože pan Frodo je příliš horký na to, aby zemřel. Opravdu jsem to řekl nahlas?

Den třetí: Doprovázím pana Froda do Roklinky, kde ho Elfové vyléčí. Gandalf mi řekl, ať pomohu nebohému Frodovi, jenž byl v bezvědomí, ze špinavých šatů. Tak jsem ho vysvlékl a dal mu koupel. A další. A pak ještě jednu. Nakonec přišel Gandalf a upozornil mě, že šest koupelí je až dost, Same Křepelko.

Ten nafoukanej starej páprda se snad koupal naposledy v Druhém věku.

Den čtvrtý: Přemýšlím, jestli už náhodou není čas dát panu Frodovi další koupel.

Den pátý: Elfí bublinková koupel je moc pěkná a poučná. S Gandalfem není žádná legrace.

Den šestý: Pan Frodo se probral. Zdá se, že se cítí dobře. Také se diví, proč má na prstech varhánky.

Den sedmý: Vplížil jsem se na Elrondovu radu. Frodo se nabídl, že odnese Prsten do Mordoru. On je tak statečný, tak pohledný, tak vysoký a úžasný. Dobrá, tak možná není tak vysoký.

Den osmý: Na cestě do Mordoru. Pokud to chcete vědět, ostatní členové Společenstva jsou pěkně prohnaní. Hlavně Boromir. „Učí Smíška a Pipina bojovat s mečem“. Ha ha. Beztak je to jen perverzní hobitofil, který se rád válí s malými hošíky v šortkách.

Den devátý: Aragorn je stejně perverzní jako Boromir. Očividně jede po Frodovi. Zabiju ho, jestli se o něco pokusí.

Den desátý: V Morii je velká tma. Pleskal jsem Aragorna na plocho mečem vždycky, když se pokusil sáhnout na Froda. Gandalf spadl do bezedné jámy. Pan Frodo se později zmínil o špičatém čarodějnickém klobouku, ale docela jsem tomu nerozuměl, jelikož jsem mladý nevinný hobit z Kraje, ne zcela zběhlý ve slovních hříčkách.

Pipin tvrdí, že Legolas spí s Gimlim.Fuj.

Den patnáctý: Lothlorien je velmi krásný. Blonďatá elfí paní definitivně jela po Frodovi. Pipin to schvaluje. Řekl jsem mu, že výškový rozdíl je pro vztah nemyslitelnou překážkou. Pipin odvětil, že pan Frodo může stát na chůdách. Nenávidím Pipina.

Den dvacátý druhý: Opouštíme Lothlorien.  Nazdárek, majetnická elfí paničko. Nejsem si zcela jistý, kam vlastně jedeme. Ale zřejmě to bude mít něco společného s vodou, jelikož nám dali loďky. V podstatě je mi to celkem jedno, hlavně když budu sedět s panem Frodem.

Den dvacátý třetí: Boromir dal konečně najevo své dlouho ukrývané sexuální touhy k panu Frodovi. Ale dřív než jej zastřelili (hurááá!), tak se stačil projevit. Prohlašoval, že se snažil ukrást Prsten, aby mohl vládnout světu a porazit Zlo, my však dobře víme, že to bylo jen divadýlko, není-liž pravda.

Den dvacátý čtvrtý: Boromir zabit skřety. Věděl jsem, že jsou přece jen k něčemu dobří. Frodo odešel do Mordoru. Vzal mě s sebou. Hurááá! Je však také nevýslovně zarmoucen, neboť se musel rozloučit s Gimlim. Zároveň je v hluboké depresi a prohlašuje, že zemře jako panic v neutěšeném království Temného pána. To se ještě uvidí!

ELROND

Den 1: Nepříjemná roztržka s Isildurem Jako by nestačila ta jeho perverzní hobitofilie, ještě si nedá říct a nosí ty křiklavé zlaté šperky. Potvrzuje moje podezření, že lidé jsou nejenom nejslabší rasa Středozemně, ale taky nemají vůbec cit pro doplňky.
Mmch: Velká bitva, vyhráli jsme. Sauron poražen. Rabovali jsme v Barad-dur, ale nebylo tam nic pěkného, co by stálo za to vzít si domů. Sauron rozhodně ujíždí na černé a oškubaném vzhledu. To nemusím.

Den 3: Isildura přepadli skřeti. Říkal jsem mu, že jeho špatný vkus přitáhne jen samé mizery.

Den 200045: V Roklince je taková nuda. Rozhodl jsem se, že uspořádám radu a pojmenuju ji po sobě. Pozvu všechny vhodné muže ve Středozemi, co nemají na víkend lepší program. Jsem dobrý!
Doufám, že nepřijede Legolas. Ještě jsem nezapomněl na ten večírek ve Druhém Věku, kdy se tak záhadně ztratil s pěti litry mé oblíbené pěny do koupele, lahví olivového oleje a třemi z těch drobných hobitů, pro které měl takovou zvláštní slabost Isildur.

Den 200048: Do háje. Legolas první potvrdil, že přijede. Kdyby aspoň nepsal na tom navoněném růžovém papíru, ze kterého dostávám rýmu. Nicméně se nabídl, že přiveze  Dostihy a sázky. Když vezmu ještě tu diskotékovou kouli, co jsem si půjčil od Saurona tehdy v Prvním Věku, mohl by to být docela dobrý mejdan.

Den 200050: Nemilé překvapení. Gandalf se zastavil, evidentně aby si postěžoval na rvačku, co měl se Sarumanem. Neposlouchal jsem ho – copak jsem nějaká linka důvěry? Proč se svými problémy všichni chodí zrovna za mnou?

Den 200051: Gandalf nechce hrát Dostihy a sázky a nechce ani, aby se během Rady hrála polka. Trvá na tom, abychom jenom seděli a mluvili o osudu Středozemě, porážce zla, bla bla bla. Nechápu proč to máme všichni odnášet za Isildurovu posedlost šperky.

Den 200059: Gandalf mě donutil vrátit Sauronovi tu disko kouli. Řekl mi, že si mám ujasnit priority. On má co mluvit – on přece oblboval všechny tím svým oblíbeným trikem s kloboukem. Glorfindela to hrozně vyděsilo, pořád vzlykal a nebylo možné ho utišit, až pak pořádnou dávkou hobitího koření. Ti mladí elfové houby vydrží.

Den 200061: Konečně se sjeli všichni na můj večírek – no dobře, myslím na Tajnou Radu. Poflakoval jsem se kolem, abych se nějak zabavil a narazil jsem na toho nejmenšího hobita. Napřed jsem si myslel, že je to nějaká dekorace do trávníku, ale brzo se ukázalo, že na to je moc živý. Říká, že se jmenuje Pipin. Možná Isildur s těmi hobity nebyl tak úplně vedle.

Den 200068: Tak a kdo vypotřeboval všechnu moji jahodovou pěnu do koupele?
Určitě to nebyl Aragorn, když se podívám, v jakém stavu má vlasy.

Den 200071: Hlasité hihňání a cákání z koupelny v prvním patře. Nikdo se tam nemůže dostat. Legolas v hale nacvičuje ty svoje teploušské triky, Boromir se fláká kolem zlomeného Narsilu a doufá, že se objeví Aragorn, a Gandalf ještě pořád brejkuje v novém špičatém klobouku. Zkusil jsem se zašít do zahrady, ale někdo vyryl všechnu mrkev. Copak tady nebude nikdy klid?

Den 200072: Nedovolil jsem Arwen přijít na Radu, protože by si určitě všimla, že jsem si půjčil její čelenku. Stejně mi sluší víc.

Den 200075: Rada velice nudná. Musel jsem několikrát velice dramaticky říct „OSUD“, ale obávám se, že na Toho, kdo nese Prsten, to moc dojem neudělalo. Měl plno práce, aby se vyvlíkl z Aragornových narážek. A. pořád předhazoval ten svůj meč. Měl by si dát bacha. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.
Chtěl jsem si udělat radost a vyzkoušet si ty krásné Arweniny fialové šaty, ale asi mě někdo špehoval, protože jsem zaslechl nějaké hihňání ze skříně na smetáky. Nevím, co je tu tak směšného – v těch fialových šatech vypadám skvěle!

Den 200076: Společenstvo zítra odchází. Rozhodl jsem se, že se na rozloučenou trochu projdu s Pipinem po Roklince. Mezitím se ty fialové šaty úplně vytahaly. Doufám, že si toho Arwen nevšimne – je na svoje věci hrozně háklivá a od té doby, co zavřeli Rohanskou Bránu se takové šaty asi nedají sehnat.
Pipin mi řekl, že mi fialová sluší. Jsem dobrý!

BOROMIR

Den první: Zúčastnil jsem se Elrondovy rady. Aragorn se naparoval jako obvykle. Myslí si, že je tak úžasný jen proto, že spí s támhletou elfí kočičkou. Jenom proto, že má širokou hruď, pevné a vypracované svaly, tváře ošlehané větrem a zarostlé mužným strniskem, tak to neznamená….cože? Trošku jsem se zapomněl. Zdá se, že jsem odsouhlasil zúčastnit se jakési Výpravy zatímco jsem se nechal unést Aragornovým drsným zjevem. Sakra.

Den třetí:  Blbej prsten. Blbá výprava. Blbý Společenstvo.

Den čtvrtý: Frodo dneska upustil Prsten. Zvedl jsem ho, ale Aragorn mě přinutil vrátit ho zpátky. Arogantní zmetek. Zajímalo by mě, jak by se tvářil, kdybych mu svůj Gondorský Roh vrazil přímo do….blbej Prsten!!

Den pátý: Je nad slunce jasné, že Aragorn má zájem o  Froda. Hahaha, Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí.

Den šestý: Aragorn pořád jede po Frodovi. „Boromire vrať zpátky Frodíkovi ten Prsten!“  „Boromire, JÁ ponesu Froda na Caradhras!“ „Boromire, přestaň se snažit useknout Frodovi ve spánku hlavu, aby ses dostal k Prstenu!“ Do očí bijící protekce. Už mě to fakt štve.

Den desátý: Proč nejede Aragorn po mně?

Den jedenáctý:  Nesl jsem Froda z Morie. Docela se mi to líbilo. Doufám, že se ze mě nestává perverzní hobitofil, jako strýček Windermir. Ne potom, co se mu stalo. Smíšek a Pipin jsou taky mazílci….mimo jiné, Gandalf zemřel.

Den třicátý: V Lorienu. Galadriel je docela kus. Jsem si docela jistej, že ji přitahoval můj zanedbaný mužný zevnějšek. Legolas se vykoupal v její fontánce. Průůůser !! Hahaha. Přerostlý elfí pako. Vsadím se, že si barví vlasy. A taky má na nose beďara. Aragorn mi navrhl, že bychom se taky mohli vykoupat. Potom jsem pochopil, že nemyslí společně. Blbej Aragorn!

Den třicátý třetí: Frodo vyšiluje kvůli prstenu. Nenechá mě se na něj ani podívat. Přiznávám, že jsem se kvůli tomu s ním porval. Váleli jsme se po zemi, dokud  najednou nezmizel. Odolal jsem touze se s ním trochu pomazlit (usnadnil mi to, když mě nakopl do obličeje). Aragorn by žárlil. Ha!

Den třicátý pátý: Zabili mě skřeti.

Blbí skřeti.

GANDALF

Den první: V Kraji. Ohromující obraz čisté a duchovní krásy. Zdálo se mi to, nebo opravdu Frodo masturboval támhle v polích předtím než jsem dojel?

Den druhý: S přispěním hobití trávy se Bilbova narozeninová oslava výrazně zlepšila. Šichni sou tááák milí, i Bilbo je milý. Světlíčka jsou tak krásná. A Frodík taky není tak špatnej,škyt. Hobiti šou tak roztomilí. Jejda! Přepadl jsem!

Den třetí: Drsná kocovina. Jsem na cestě do Minas Tirith pro nějaký ten aspirin.

Den dvanáctý: Navštívil jsem Sarumana, aby mi poradil co s Prstenem, ale propadl Zlu. Nikdo mi nic neřekne! Možná mi přece nechali vzkaz, ale Radagast Hnědý mi zřejmě krade moji přijatou poštu.

Den třináctý: Trčím na vrcholku věže. Úžasný výhled, ale vytrvalý déšť nesvědčí mému špičatému klobouku. Bavím se tím, že plivu dolů na skřety.

Den čtrnáctý: Opět mě navštívil Saruman.

Den šestnáctý: Cítím se osamělý. Saruman není zase tak neatraktivní. Kdyby ale neměl ty jeho obrovské nozdry a zahnuté pařáty…..dobrá dobrá, mohlo mě už dřív napadnout že je zlý.

Den devatenáctý: Podařilo se mi uniknout. Jsem v Roklince. Sam je trošku neovladatelný, neustále Froda koupe. Elfům došly zásoby mýdla s jahodovou vůní a Elrond začíná být podrážděný.

Den dvacátý: Elrond se rozhodl poslat Froda pryč, jelikož už ho přestává bavit neustále obsazená koupelna v prvním patře. Velký poprask kvůli Prstenu. Souhlasil jsem, že půjdu se Společenstvem v případě, že se Sam rozhodne dát mi koupel. Myslím, že jednu bych potřeboval.

Den dvacátý první: Je jasné, že Aragorn jede po Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí. Zeptal jsem se Sama, jestli by mi nedal koupel. Řekl jen: Haha pane Gandalfe, to nemyslíte vážně!!? Neužitečný hňup!

Den dvacátý třetí: Na Caradhrasu je veliká zima. Aragorn vyhrál právo nést Froda nahoru. Boromir trucuje. Jestli Legolas nepřestane poskakovat po sněhu, praštím ho holí.

Den dvacátý pátý: Nechce se mi jít skrze Doly Morie. Mám dojem, že Balrog se pořád zlobí, kvůli nevydařené schůzce v Druhém věku.

Den dvacátý šestý: V Dolech Morie. Tak jo. Balrog se pořád  zlobí.

Den dvacátý sedmý: Spadl jsem do Stínu. Balrog je pěknej hajzlík. Musel jsem provádět věci, které bych tu raději neopakoval, než mě nechal jít. Rozhodl jsem se, že to raději neřeknu zbytku Společenstva. Vymyslím si něco o velkém boji na život a na smrt. Jsem na cestě za Elrondem, aby mi ošetřil popáleniny třetího stupně a to na velmi choulostivých místech. Doufám, že se mi nebude posmívat. Jestli bude, řeknu všem o jeho nechutném víkendu se Sauronem. Ha!

LEGOLAS

Den první: Zúčastnil jsem se Elrodnovy Rady. Byl jsem tam ze všech nejkrásnější. Souhlasil jsem, že doprovodím nějaký malý lidičky do Mordoru, kde budou házet Prsten do sopky.  Velmi důležitý úkol – ten Prsten je nějaká cetka.

Den čtvrtý: Boromir je tak otravný. Proč s sebou musí pořád tahat ten štít, velký jak kolo od vozu? Vylezli jsme na Caradhras, ale ti neschopní lidé, kteří neumí chodit po sněhu, trvali na tom, abychom se vrátili zpátky. Stoprocentně jsem nejkrásnější člen Společenstva. Ať žiju!

Den šestý: V Morii je taková tma, že si ani nemůžu pořádně rozčesat vlasy. Mám hrozný strach, že se mi zacuchají. Skřeti jsou tak hloupí. Pořád jsem nejkrásnější.

Den desátý: Gandalf spadl do Stínu. A mě se dělá na nose beďar. Je to velmi vážná situace, neboť elfí beďary vydrží obvykle 500 a více let. I navzdory tomu jsem pořád nejkrásnější.

Den jedenáctý: V Lothlorienu. Mám podezření, že Galadriel by mohla být hezčí než já. Navíc jsem si naprosto jistý, že kopíruje můj účes. Já už jsem to tak nosil před tisícem let. Hloupá coura. Byla dost naštvaná, když jsem si z její fontány udělal bublinkovou koupel. Rozhodl jsem se ignorovat její řeči, že mé vlasy ucpaly odpad. Ani jediný vlásek mi nevypadl už 800 let, proč by mi měly vlasy začít padat zrovna teď? Zatím jsem pořád nejkrásnější.

Den třicátý: Všechno tohle pádlování v loďkách je mor na mou pleť. Aragorn začíná pokukovat po Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí. Pořád jsem nejkrásnější.

Den třicátý třetí: Boromir v moci Prstenu. Je to tak únavné. Já rozhodně nemohu podlehnout vůli Prstenu, protože mám všechno co potřebuji. To jest perfektní vlasy a pevný zadeček. Poslední dobou dostávám velmi podivné dopisy od někoho jménem Martina, která chce se mnou provádět obscénní věci. Naštěstí mám super elfí zrak, takže jí uteču, když ji uvidím přicházet.

Den třicátý pátý: Boromir je mrtvý. Smrt byla dost ošklivá, což nebylo nutné. Aragorn jej políbil, když vydechl naposledy. Copak se člověk musí nechat probodat šípy skrz naskrz, aby si ho vůbec někdo všiml? Boromir rozhodně není krásnější než já. Nedokážu to pochopit. Asi budu trucovat. Frodo se Samem na cestě do Mordoru. Malinkatí človíčkové starající se jeden o druhého – vlastně docela roztomilé. Jsem si jistý, že Gimli má o mě zájem. Je to tak nespravedlivé, je mi jen do pasu, což může být výhoda, ale silné copy a velká helma mě spíše odrazují. Myslím, že nás ještě čekají krušné chvíle.

SMISEK

Den první: Dostal jsem se do problémů, protože jsem vystřelil rachejtle na narozeninovém dýchánku. Podezřívám Gandalfa, že vůbec nebyl tak otrávený a že to použil jen jako omluvu, abychom se my mladí hobiti celí zmáčeli a udřeli k smrti. Mé podezření se ještě prohloubilo, když se umývání nádobí proměnilo v leštění Gandalfovy hole a masírování Gandalfových nohou a na skákání v záhonu zelí bez šatů. Nechápu, koho se snaží oblbnout, zvlášť s tím masírováním.

ARWEN

Den první: Dnes jsem se rozešla s Aragornem. Chtěl mi dát k Valentýnovi hliněnou dýmku a pár šípů. I když jsem mu jasně řekla, že chci noční košilku. Poslala jsem ho pryč z Roklinky.

Den druhý: Sama a nudím se. Neměla jsem Aragorna posílat pryč. Co na tom, že chtěl, abych si v intimních chvilkách nasadila kudrnatou paruku a chodila po kolenou? Jiní lidé mají určitě taky tak divné úlety. Kdyby mě aspoň zajímali elfové, ale od toho debaklu s Glorfindelem tehdy ve Druhém Věku, když mě obvinil, že napodobuju jeho účes, mě přestali bavit.

Den třetí: Někdo si zase zkoušel moje šaty. Jsou všechny úplně vytahané. Hlavně ty fialové.

Den šestý: Legolas se naštval, když jsem nadhodila, že si zkoušel moje šaty. Říká, že jsem zpochybnila jeho mužnost. Mužnost? O čem to mluví?

Den jedenáctý: Legolas se pořád ještě čuří. Říká, že si z něho ostatní elfové od toho incidentu se zkoušením šatů utahují. Říká, že ho neberou vážně jako muže. Asi neslyšel, jak o něm taťka posledně na Radě řekl, že je ten „nejteplejší teplý elf, co si to kdy hasil kolem“. Nebo to nepochopil, je sice zatraceně hezký, ale chytrý už míň.

Den třináctý: Hrozně, hrozně, hrozně se nudím. Asi si vyjedu někam pryč z Roklinky za dobrodružstvím, nebo na nákupy.
      
Den sedmnáctý: Jela jsem do Hůrky. Ptala jsem se u Máselníka, jestli viděl Aragorna. Máselník řekl: „Co, toho perverzního hobitofila?“ Řekla jsem mu, že asi myslí nějakého jiného Aragorna, syna Arathorna. On řekl: „Je to ten chlápek ‚Ještě Nejsem Král!, ne?“ Na to jsem neodpověděla. Někteří lidi nestojí za to, abych se nima bavila.

Den osmnáctý: Sleduju Aragorna už dva dny. Nikdy jsem vlastně neviděla hobity zblízka. Celá ta záležitost s kudrnatou parukou a umělýma nohama začíná dávat smysl. Velice se zlobím.

Den dvacátý: Myje si vůbec někdy vlasy, když není se mnou?

Den dvacátý čtvrtý: Je to jasné. Aragorn je perverzní hobitofil. Jede po tom malém modrookém Frodovi. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.

Den dvacátý pátý: Odlovila jsem Sama, když hledal nějaké bylinky. Vysvětlila jsem mu přesně, jak je možné zabít chlapa jenom vidličkou a kusem gumy. Nasměrovala jsem ho k Aragornovi … a nic. „Ale my ho potřebujeme, aby ochránil Froda, elfí paní.“
Tupý hobit. Na to nemám nervy.

Den dvacátý šestý: Nakonec jsem se rozhodla, že se o Aragorna postarám sama. Zrovna jsem se chystala mu podříznout ten jeho proradný krk, když mě vyrušilo sténání Toho, kdo nese Prsten. Napadlo mě, že Aragorna naštvu, když toho mrňavého hrdinu trochu povozím na koni.
Ten malý hobitek je fakt docela roztomilý, čert ho vem!
Nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z hobita. Pořád si opakuju: „Drž se zpátky, nedostupná elfí princezno, drž se zpátky, nedostupná elfí princezno“ Zvlášť nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z nazelenalého polomrtvého hobita.

Den dvacátý sedmý: Honí mě Prstenové Přízraky. Nuda. Vyrazím do Roklinky.

Den dvacátý devátý: Nemůžu se dostat k Tomu, kdo nese Prsten. Sam se pořád motá okolo, plus načapala jsem Aragorna, jak slídí v křoví kolem hobitích pokojů. Tvrdil, že hledá kousek Narsilu, který někam založil.

Den třicátý: Hobiti jsou otravní. Problémy v kuchyni – došla mrkev. Problémy v koupelně – došla jahodová pěna do koupele. Problémy s Legolasem – nenechá mě jít na Radu, protože by tam potom nebyl nejhezčí. Taťka začíná být nějaký přetažený. Včera se mě celý přešlý ptal, jestli mu sluší fialová. Řekla jsem mu, že určitě ne, je přece podzimní typ.

Den třicátý druhý: Celý den jsem se procházela po mostě, abych jako náhodou potkala Aragorna. Bez obalu jsem mu řekla, že je hobitofil. Řekl mi, že Isildur byl perverzní hobitofil a on jenom chce svoji kariéru vybudovat podobným způsobem. Řekla jsem mu: „Jsi Isildurův dědic, ne Isildur sám.“ Na to řekl: „Kdybys jenom byla o trochu menší a měla větší nohy.“

Den čtyřicátý: To byla noc s Gimlim! Ty jeho copy! Ta jeho sekyra! Jsem do něho zblázněná. Už žádní hobiti, teď miluju trpaslíky. No, možná se ještě půjdu naposledy kouknout, jak Sam koupe Froda. Nakonec, ten klíč od koupelny jsem Aragornovi nečajzla z kapsy jen tak pro nic za nic.